Plašákův cyklodeník

 Je takový běžný pracovní den s nádherným počasím a jen tak před druhou hodinou odpolední přijde na mobil sms od Plašáka Šáchyče, která zní: Chlapci, to je vedro. To je megapočasí, to se to šlape... V tu chvíli do mě vstoupí ďas a kleju, že to snad neni možný, že Šáchyč si prostě jde na kolo, kdy se mu zlíbí a já tady musim trčet v práci do padla. Ale já to tak nenechám. Hned spřádám plány, že musim taky vyrazit do terénu. Hned po padla spěchám domu, počítám zase kolik zvládnu ujet po práci. Slunce už je celkem dlouho nad obzorem, tak snad to klapne v pohodě.

 Doma se dlouho nezdržím, rychle se oblíknu, dokud jsou holky někde venku. Lepší vyrazit dřív, než mě zastihnou doma. Pak by to všechno mohlo jít o dost složitěji :-). Po zvážení situace na sebe vezmu termokraťasy z Lídla a na to normální kraťasy + návleky na kolena. Hned před barákem si ověřuju, že to bude v pohodě. No pokusím se zajet stejnou trasu časovky, jako minule a zkusím porovnat časy, chci to zajet aspoň trochu rychleji. Nastavím vysoké tempo hned od začátku, ale sem tam mě zbrzdí nějaká situace na silnici, než se dostanu za Zdice, tam se to uklidňuje. Musím říct, že mě pálej nohy snad ještě z nedělního švihu. Jakoby ve svalech zůstala kyselina a teď je potřeba vyplavit ven. Moc se to nechce točit, docela bojuju. Nechci ale vzdát hned na začátku. Představuju si jak chytám úvodní tempo na Doksech, to taky nebude procházka zahrádkou. Aź před Žebrákem se dostanu tak nějak do pohody, začne mě to bavit a začne to jet. Slunce příjemně hřeje, vítr nefouká a ve dvojitejch kraťasech je to v pořádku. Jediný chladný místo potkám na kousku cesty v Hředlích. To už jsem ale za půlkou trasy a kontroluju data na tachometru, jestli se to vyvíjí v můj prospěch. Posledně jsem to zajel nad hodinu a sedm a půl minuty k tomu. Začínám strojově šlapat, snažím se vystupňovat tempo šlapáním pěkně do kruhu, jízda kmihem na pilu. Letí to pěkně, ale jak kontroluju čas, tak mi přijde, že to rychlejc nezajedu. Ve Zdicích mi schází už jen něco kolem čtrnácti minut domů a to je sakra ještě daleko a přes dva kopečky. Ale mám radost z počasí, jasná obloha, 17 °C a slabej východní vítr. Je fakt první takovej teplej den, protože začal lítat hmyz. Cestou jsem málem pár kousků ochutnal, ale sítem zubů jsem to vytřídil :-).

 Nebudu to dál napínat, ke konci jsem bojoval o minuty a pak už jen o vteřiny. Trasu jsem zvládnul v čase 1:06:50 průměrem 28,9 na 32 km. Čekal jsem to lepší, protože prvně jsem to jel jen o 45 sekund pomaleji. Takovej sen je dát tuhle trasu pod hodinu, ale na to budu ještě dlouho trénovat. Až to dám, tak můžu s klidem vyrazit vyhrát Doksy. Trénujte Plašáci, blíží se to. Málo tomu přes 2 měsíce a bude to...

Časovkářská trasa.