Plašákův cyklodeník

Velká škoda, že dneska musel obyčejný člověk tak jako každý všední den do práce. A jak mi tak během dne chodily hlášené jízdy a kilometry, uzrála ve mně myšlenka, že musim pokusně dát první letošní švih po práci. Především kvůli tomu, že ani po mém včerejším husarském kousku v křivoklátských lesích, nepolevila snaha ostatních Plašáků  a stále nechtějí vzdát trénink na Doksy, tedy nechat mě vyhrát :-). Dobrá, seberu tedy hozenou rukavici a ještě v práci si plánuju, jak to dneska provedu. Musí to bejt opět něco šokujícího, něco zdrcujícího. Propočívávám si každou minutu, kde v kolik hodin budu, abych využil Slunce svit do poslední minutky a ještě se bezpečně stihnul vrátit domů za světla. Jak v práci padlo 15:15, skáču do Fabky a tempem rychlejším než obvykle se řítím ku domovu. Chci na kolo usednout nejpozději v 16:15. Zdrží mě větší provoz u Berouna a tak domu dorazím 5 minut před 16h. Vyvenčit Nikču, protože holky jsou v Praze, oblíct, připravit pití, je to fofr nevídanej. Věc se daří a v 16:11 usedám do sedla a razím.

 Směr je jasnej jako vždy. Jak se dostanu na hlavní silnici, šlápnu do pedálů, získám rychlost a už brzdím. Milión chodců na přechodu, po 50-ti metrech další. Tak si tak zakleju, ale co se dá dělat. Těžce roztáčím pedály a sotva opět získám rychlost, tak u pošty v Králováku se v křižovatce otáčí kamion, věc nevídaná, další minutové zdržení. Tak snad to bude poslední příhoda dne :-). Vyhoupnu se na kopec na Levín, pustím to tentokrát dolů po hlavní silnici a už letím směr Zdice. Na nakloněné rovince slyším řev galusek, Pelska si řehtá a nenechá se pobízet, každé šlápnutí dává energii, která udrží rychlost kolem třicítky. Zjišťuju, že to bude asi po větru. Místo obvyklých 15-ti minut mi to k ceduli Zdice dnes trvá kolem minut deseti. Paráda, plán se daří. Zdice proletím jak šíp, trochu bolej nohy po včerejšku, ale ujde to. Bolest se musí přebít. Přijedu do kopce v Bavoryni, přemejšlim v kolik hodin musim bejt u mostku přes dálnici do Hředlí. Tady vim, že obvykle mívám čas 30 minut i víc. Chci si udělat takovej okruh jen přes Hředle a zpět na Zdice. Moje mysl udělá ale návrh, že když budu u mostku do 25-ti minut, tak neodbočím a protáhnu to přes Žebrák. Pohled na budík hlásí zatím 21 minut, ale na rozcestí daleko a mírně do kopce.

 Tady se ze švihu stane časovka. Zarvu a sleduju vytyčený cíl na horizontu. Čas běží, 23, 24 minut. Poslední minuta, odbočka na dostřel, ale už nemůžu. Jedu jak to jde, rvu to, ale nechci se uplně odrovnat. Trochu zaspurtuju, ale... O 10 vteřin jsem to nestihl, tak chci vzdát a odbočit na Hředle. Ale pozor, Pelska jede jako splašená a drží směr rovně. Řeknu si co, jde vo hovno, rvem to po větru dál na Žebrák. Paráda, radost z jízdy. Na budíku 40 a tak se budu snažit kmitat a bejt v Žebráku v 16:45. To je takovej další cíl nutnej dodržet pro návrat za světla. To už se podaří s minutovou rezervou, odbočím na Točník, po rovině a z kopce, furt to letí. V Točníku je esíčko mezi skálama, jedu tak rychle, že je mi silnice ouzká. Neni čas brzdit, čas kvapí a já v euforii držím tempo a čekám kam vydržím, kde odpadnu a půjdu pěšky :-). Kolem Stroupínského mlýna klesám mírně podél potoka do Hředlí. Prvně kouknu na budík na průměrku. Tam na mě svítí 28,7 - neuvěřitelný. Teď ale čekám zpátky vítr proti a tak ta hodnota asi půjde rychle dolů. Prokličkuju Hředle vstoje, pak zase sednu a držím strojové tempo na otevřeném úseku s bočním větrem. Potkávám proti 2 cyklisty a pak ještě jednoho Sokola Králův Dvůr, taky opozdilci po práci nalítávaj kilometry bleskne mi hlavou.

 Já pořád ne a ne odpadnout, už stoupám ve Zdicích kopec, trochu si odpočinu, jedu v klidu, ani nemusím řadit nejlehčí. Domu je kousek, otočím se a Slunce začíná v dáli na kopci volizovat koruny stromů, jak už je nízko. Stín je tak neuvěřitelně dlouhej. Přijde mi, že už nefouká a ochladilo se jak Slunce zabzikává. Nakloněná rovina do Levína je už o morálce, zrovna tak poslední kopec, sjezd dolu brnkačka, vyjet ještě k baráku, tam to bolí, moc bolí.

 Cíl... Před domem pozoruju Slunce západ přesně ve své polovině a na hodinách je 17:20. Stihnul jsem to, bezva, paráda. Letělo to, dobrej pocit z jízdy, galusky řvaly, to byl zpěv. Jsem plnej energie a radosti z toho, že už jde dát krátkej švih po práci. Celkem tedy 32 km za 1:07:34 průměrem 28,4.

 Tak mi napadá, že na Doksy to stejně nestačí, budu muset ještě zrychlit, ale to nevim už jak. Tenhle okruh až zajedu za rovnou hodinu a pak ještě jednou ten samej za hodinu a pak ještě k tomu polovinu okruhu za půl hodiny, ano, pak ujedu Doksy na horší průměr. To se nemůže nikdy podařit... To je neskutečná řehole co Plašáci, jak to vidíte vy?