Jdi na obsah Jdi na menu
 


Křivoklátskem - neděle 9. 3. 2014

 Další neděle se přiblížila tempem jedné otáčky kolotoče a zatímco sobota byla krásně teplá a slunečná, neděle se probudila zamlžená a studená. Já zase plánoval, jak v neděli skočim na Pelsku, ta zavrtí galuskama a poletíme spolu krajem. Hmm, jenže mlha seděla celý dopoledne a když se začala líně zvedat, bylo jasný, že teplota nebude nic moc. Stále jsem zvažoval jestli vůbec vyjedu a jak se hlavně případně oblíknu. Od Plašáka Šáchyče přicházely zprávy, že jsou spolu s Plašákem Petrem v Písku a zvažujou švih. Nakonec prý ale skončili v cukrárně. Já starý lišák jsem na tohle neskočil a pro jistotu jsem začal chystat oblečení na švih :-).

 Měl jsem v hlavě vymyšlenej švih, nahrál jsem si ho do hlavy podle mapy, nějak jsem se oblíknul, doma byl klid a mír, mohl jsem vyrazit. Žene mě kupředu myšlenka, že ostatní Plašáci si cpou pupky v cukrárně a jejich svaly chátraj, ale v koutku duše jsem od nich tušil boudu a radši uháním krajinou. Tentokrát volím hlavní silnici bez kochačky v okolních vesničkách, foťák s sebou nemaje, směr je Kařez. Tam jsem byl i při posledním švihu, ale jel jsem opačným směrem. Už po deseti minutách švihu je mi jasný, že jsem se blbě oblíknul. Vyjel jsem kopec a už jsem sundaval rukávy od bundy. Nutno podotknout, že fouká severní vítr, tedy do zad až do Kařeza. Taky to jede poměrně slušně, chvilkama je mi pěkný vedro, ale lepší než jednou zima. V Kařezu jsem zhruba za hodinu, a od domova mám výhodu nadmořské výšky, celou dobu jsem mírně stoupal.

 V Kařezu vím, že vpravo hlavní silnicí směr Zbiroh. To je cesta mezi rybníkama, pěkně po rovině a je to kousek. Nad Zbirohem pozoruju zámek na kopci vyfocený z dálky při minulém švihu. Silnice za Zbirohem začíná pozvolna klesat, stále s větrem v zádech se vesele jede rychlostí 40-50km/h. Trvá to docela dlouho a je mi jasný, že výhodu nadmořské výšky rychle utratím a později někde začnu stoupat znovu od nuly. Dokud kopíruju Zbirožský potok je to v pohodě, ale před obcí Drahoňův Újezd se cesta od potoka stáčí jiným směrem a silnice začne mít slušnej sklon vzhůru. Kopec přišel docela vhod, podpora větru je znát i tam, počasí nádherný, jen je mi pořád trochu víc teplo. Tady hlavní silnice začíná kopírovat hranici CHKO Křivoklátsko. Marně vyhlížím nějakou ceduli s údajem který já držím v hlavě v paměti. Všude jen směrovky na Rakovník. Těch se držím, ale mám obavu, abych nezbloudil a nezajel si jako minule. Za obcí se silnice srovná, ale po chvilce opět stoupá serpentinkama v lese s bezva názvem "Zádušní les". Za lesem se krajina znovu otevře a po rovince přijedu do obce Terešov. Už začínám mít trochu nerva, že nepřichází moje odbočka a cedule se směrem Rakovník stále ukazují míň a míň kilometrů k tomuto městu. Ale pokud nepřejedu Berounku, mám stále šanci, že jedu dobře. Po dalších dvou kilometrech vidím odbočku, ale bez jakékoliv cedule, tak stále pokračuju na Rakovník. Za další kilometr přijde obec Mlečice a stále jen cedule na Rakovník. Smiřuju se s tím, že jsem "svou" odbočku někde minul a rezignovaně pokračuju dál po hlavní. Kousek za obcí je další odbočka, ale tu už uplně ignoruju a točím další 3 kilometry mezi poli. Přijde mi podle Slunce, že mám jiný směr než bych potřeboval. Jedu někam na sever, ale potřebuju východ. Krajina mi ani nepřipomíná Křivoklátsko. Já snad udělám ten Rakovník sakra. Ale po těchhle myšlenkách uvidím spásnou ceduli se směrovkou na Podmokly. To je ono, tam potřebuju, paráda. Ale řikám si, že ta moje navigace v hlavě je nějaká divná, já snad začnu vozit mapu jako za mlada, nebo co :-).

 Tak tedy odbočka směr severovýchod, východ a tady začnu pociťovat temnou stranu větru a přijde mi hnedka, že docela silně. Projedu Podmokly, to je hezká vesnička zapomenutá časem. Staré polorozpadlé statky, ale i udržované domky. Za vsí se rapidně začne zhoršovat povrch silnice, ale to pořád nic není. To hlavní přichází ve dvoukilometrovém sjezdu, to je bože tankodrom. No mohlo to bejt pěkný svezení, ale 2 km v kuse brzdím jak o život a vyhýbám se kráterům v silnici a vrstvě jemného štěrku všude kolem. Tady by se vůbec neztratil bajk celopéro si pomyslim. Ale dojel jsem na samotné dno údolí a dávám odpočinout probržděným rukám. Jsem na úplném konci světa, přejedu most přes Zbirožský potok, vjedu do lesa a jsem překvapen pohledem na zaplněné lesní parkoviště se spoustou lidí, dětí, kočárků atd. Co tady všichni dělaj? Pohledem na strom zahlídnu turistický rozcestník a hned je mi to jasný. To je výchozí bod k 1,5 km vzdáleným Skryjským jezírkům, známému výletnímu místu. Dobrá inspirace na výlet s rodinou, ale spíš bych to viděl na teplé letní dny, protože cesta je celá schovaná v příjemném stínu lesa... Silnička se konečně zlepší, ale samozřejmě začne stoupat vzhůru. S tím jsem v tomto bodu počítal, ale po chvilce se mi sklon přestal líbit. Řadil jsem jak zběsilej až na poslední, tedy pětadvacetizubý pastorek a stejně to nejelo. Hmm, počátek takové první krize. Po chvilce stereotypního stoupání jsem si konečně našel rozumné tempo a dokonce na chvilku zastavil, abych si to vyfotil aspoň mobilem jak se úzká cestička vine.

obraz000dpp.jpg

Pohled zpět.

obraz001dpp.jpg

A nahoru.

  Je to taková nekonečná Točná, ale 4 km dlouhá. Začínám dostávat krizi, přestává to jet, v nohách je už celkem dost kilometrů, šáhnu do kapsy a otevřu endurošnek. Šluknu trochu gelu a doufám, že se to rozjede. Jestli minulá jízda byla exotika, tohle je divočina. Kopec nemá konce, vytrápím se na rozcestí, doufám, že se to narovná, ale prd. Pokračuje to ještě chvilku hore, až pak odměna v podání rovinky. Spíš takového drncavého houpání. Přichází hlad, vyndám z kapsy suka, jedinou záchranu. Rozbalím a hltám. V půlce suka začne silnice nějak skákat, tak chytám řidítka oběma rukama, v té pravé suka svíraje. Pak to udělalo drnc drnc, tdm tdm, plesk... a suk byl v prdeli. Moje jediná záchrana nenávratně pohřbená kdesi v lese u silnice. Ani se nesnažím zastavit, nebo tak něco, musím se smířit s nastalou situací. Ještě mám trochu toho gelu, tak tam ještě pošlu a budu doufat, že domu nepřijedu s hlaďákem a depkou nejvyšší jakosti.

 Po osmi kilometrech nepřetržité lesem jízdy se konečně zase dostanu na "světlo". Ono se teda po chvilce ukáže, že to není konečně, ale zatraceně, protože do mě začne v otevřené krajině tlouct protivítr jako prase. A studenej k tomu. Dostávám se do míst, která už znám z jedné loňské jízdy a po chvilce přijedu do pro mě známé obce Broumy. Znalost terénu mě trochu uklidní, už si konečně dovedu představit jaká cesta mě ještě čeká domů. Nojo, ale vítr mě tluče víc a víc a tady se ukazuje jedna věc. Zatímco na začátku mi bylo vedro, pak dobře, tak tady v tom úseku se do mě začíná dávat zima. To už stoupám obcí a za ní pořád do kopce v otevřené krajině mezi poli. Krajina je to krásná, ale ten vítr mě naštval. S tím jsem nepočítal. Předpověď počítala s tím, že se bude stáčet na jihovýchodní, ale na to nedošlo a severák, maximálně výchoďák se drží celý den.

obraz005dpp.jpg

Krajina mezi Broumy a Karlovem.

obraz006dpp.jpg

Ještě i s rybníkem.

obraz008dpp.jpg

A s posedem a v dálce s vrchem Velíz. K tomu budu směřovat a kolem něj projedu.

obraz009dpp.jpg

Konec světa s minimálním provozem.

Po souboji s větrem se stočím v Karlově chvilku na jih do Kublova, abych s větrem v zádech zregeneroval na poslední úsek. To se moc nedaří, je mi už permanentně zima, gel jsem vysál snad i s plastovým obalem a stále mě drží počínající hlad, suka už nemaje. To jsou ty chvíle, kdy se vkrádaj myšlenky, že tohle neni zapotřebí a že se na kolo může člověk leda vys... Ale to ne tohle, já chci vyhrát Doksy, já musim myslet úplně jinak mě napadne. Začnu soustředit mysl na poslední zbytky sil a na koncentraci myšlenek k efektivnímu šlapání. Tahle krize mi musí do bodoucna hodně dát a musí mi pomoct k lepším výkonům :-). V Kublově jsem přečkal kopec, pak ještě 2 malé hupy v lese před sjezdem do Svaté a to už bych měl mít vyhráno. Sjedu zase až do Zdic, abych si vychutnal jízdu bez šlapání. Tu mi fakt kazí jen vítr a zima. Po 84 km a téměř 3 a půl hodinách čisté jízdy jsem dorazim domů prvně letos úplně zničenej. Pocity a myšlenky mě pořád vedou k tomu, jak je možné rozumně ujet Doksy? Jde to ještě vůbec? Vždyť ty se musej jet o hodinu kratší čas, nechci si tu závratnou rychlost ani představit... Ale možná to nejde dost dobře porovnávat s touhle jízdou, kdy jsem nastoupal celých 1125 metrů výšky.  Připadám si zbitej jak po Šumava Tour. Doma nehnutě sedím, nemluvím, jde na mě obrovská únava. Typické příznaky depky. Nechuť k jídlu, k pití, nohy nenesou s takovou jistotou jako obvykle...

schranka01dpp.jpg

schranka02dpp.jpg

 Tak na tuhle jízdu asi nebudu vzpomínat úplně v dobrém, ale krajinu jsem viděl pěknou. Do padesátého kilometru to byla radost z jízdy, pak začal boj o holej život. Musim se z toho rychle oklepat a nezanevřít na kolo, aby se zase dostavila radost z jízdy...

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

kdo jede Doksy semnou, ten dojede v pohodě

Pavel,14. 3. 2014 9:45

Dobrej švih...taková skoro stovečeka. To abych zvednul počet švihů na 3 za týden abych tě zase dohnal. No a k Doksům - já mám jasno - zajedu je za 3:15 na tep a budu se kochat - žádný divočení. Takže kdo jede moje tempo, bude v pohodě :-) Předvčírem jsem zkusil divočit na 27km a měl jsem z toho mžitky v průběhu jízdy - a to jsem nedosahoval ani 100% tepu. Včera jsem si dal klid a na tep do 80% a když jsem se držel kolem 80%, tak únava jednoznačně přicházela - navíc jsem prubnul cestu z Jílovýho do Davle a domu - k tomu můžu jen dodat, že tam už nejedu - to je tankodrom nejen přes Petrov ale i z Davle do Prahy - tam už by časovky rozhodně jezdit nešli. Člověk neví, jestli se má soustředit na jízdu nebo hledat styl koňského posedu přes ty záplaty, výdutě a spáry.

Re: kdo jede Doksy semnou, ten dojede v pohodě

Láca,14. 3. 2014 10:00

Si mi zdá, že jezdíš nějak víc než si myslim. Už ani neposíláš data, abych neměl přehled. To chystáš něco podlýho. To se musim oblíknout a jít na to :-).

Re: Re: kdo jede Doksy semnou, ten dojede v pohodě

Pavel,14. 3. 2014 10:32

mi bylo divný, že seš na čatu...ty máš snad volno nebo co..... já dneska vynechám, není čas a tlačí mě odjezd na zabíjačku. Mám najeto 405km ale nic podlýho nebude - jezdím na nízkej tep a tvoje závodní tempa ani nezkoušim - jednou jsem zkusil a bylo mi blbě. Asi si nechám přeměřit motor abych věděl jestli je chyba v motoru nebo je chyba v tom, že člověk 3 roky nic nedělal.

Re: Re: Re: kdo jede Doksy semnou, ten dojede v pohodě

Láca,14. 3. 2014 20:50

Máš najeto nějak hodně. Budu muset zabrat, abych ti odskočil. To je furt jak ti to nejede a pak se budu ještě divit.