Plašákův cyklodeník

 Tak si tak dál piju kalich hořkosti. Sotva jsem se oklepal po pádu a začal znovu jezdit, stala se mi jiná nepříjemná věc. Na parkovišti u baráku jsem šlápnul na suchou větvičku od keře a vrazil jsem si do nohy tak 3 cm trn. Projel podrážkou jak nůž máslem a přesně do místa osy šlapání nohy. Přirovnal bych to asi k šlápnutí v moři na ježka. Na pár dnů mě to vyřadilo z tréninku a když už se zase dalo po noze chodit, tak se sneslo na naší část země chcací počasí, který rozhodně švih nedovolilo. Zatímco tedy ostatní už jen dolaďují formu na Doksy, já urputně začínám znovu a znovu od začátku...

 Na dnešek byl plán jasnej. Posadit se na to, doladit si určitý věci a tak lehce se jenom projet. Celej den v práci natěšenej jak malej kluk a hasim si to tak domu autem a na dálnici před Loděnicí se spustil takovej chcavák nemilej a trval ještě až do Berouna. Taková intenzivní přeháňka a všude potoky vody. Určitě dělal plašák Šáchyč woo-doo. Tak jsem zase svěsil uši a smutně dolez domu. Vyběhnul jsem ven se psem a pozoroval jak se shlukujou mraky na obloze a nad Koněprusama to bouří. To už snad nemá obdoby, napadlo mě. Vzdám, na tohle nemám nervy. Tak jsem vrátil psa domu a jel jsem si v klidu nakoupit do krámu. Tam jsem přihodil 2 suky v akci, co kdyby přece :-) ?

 Bylo něco před 18 hodinou a já se vracel domu, silnice kupodivu oschlé víc než bych čekal a vypadalo to, že všechna významná oblačnost odjela na Prahu, nebo se rozpadla. Pohled na západ sliboval, že bych ještě nakonec dneska mohl vyjet. Stihnout by šlo akorát tak, co jsem měl v plánu, akorát pak večer budu mít se vším větší honičku a bude málo času.

 No přátelé plašáci, vyrazil jsem. To byl fofr v oblíkání a už se jelo. Po chvilce jsem si ale začal představovat jaký je to utrpení ty Doksy, když není natrénováno a v tuhle chvíli já opravdu natrénováno nemám. Taky mi blesklo hlavou, jestli asi Petr ví, do čeho jde. Já to vím a vůbec se mi ta představa nelíbí. No ale myšlenkama zpátky na silnici, protože se nebezpečně přiblížil pangejt, to jak u těch myšlenek sleduju zeleno- zlatavý pole s obilím. Rozhodně lepší pohled než na řepku. Tak jsem se tak probrouzdal za Bavoryni a ještě to strhnul vlevo na Chlustinu, dál do Žebráku. Trasa takový mojí obvyklý časovky, ale dneska to jede na šneka. Ta síla tam neni, ani ťuka tam neni. Ale nebalim to. Za Točníkem u potoka jsem chytil takovej roj různýho hmyzu, že jsem to ze sebe musel voklepat. Samej černej šmejd na mě uvíznul. V potoce zurčila pěnivá hnědá voda po přeháňce a já si to hasim pěkně na Hředle. Snažim se to moc nervat, ikdyž to k tomu svádí. Ze Zdic to hvízdnu po cyklostezce kolem dálnice po rovině. Bohužel cesta špinavá a pod galuskama šustěj kamínky. To zase bude zářezů. Doplachtim si tak volně domu, ani neznaven, spíš jsem takovej rozčarovanej. Osud hází klacky pod kola a nepřeje mojemu tréninku. Ale já se nevzdám. Mám na papírku před sebou, co všechno chci stihnout a podle toho pojedu. Doufám, že si splnim aspoň 2 body ze 4 a ty Doksy vyhraju. Zdar a sílu Plašáci.

 Ještě jedna poznámka. Zas jsem zkusil cyklostezku u nás kolem dálnice a sem tam se mi stane, že potkám nějakýho cykloboha, kterej zahlásí nějakou zajímavost. Tak tady proti mně jede jakýsi cyklista hodně veterán na něčem jako je silnička, která určitě pamatovala, když ještě hráli Beatles a ten cyklobůh jen tak vesele prohlásil když mě míjel: Dobře dojeďte, šťastnou cestu, ahoj... Takový to bylo zvláštní minutí se s něčím, s čím se člověk dneska už nesetká. Jen tak přání šťastné cesty od úplně cizího člověka. V šoku a rychlosti jsem na něj jen zavolal něco, že taky tak a nápodobně a taky ahoj :-).