Plašákův cyklodeník

 Tak nastal pátek a já zůstal pěkně doma, protože jsem si vzal dovolenou :-). Na odpoledne byl nějakej plán s rodinou (přistání A380 na Ruzyni) a tak jsem měl vymyšlenej takovej akorátní švih, abych zaokrouhlil počet kilometrů a taky po včerejší časovce bych toho asi moc nezvládnul. Počasí od rána jasný, ale jelikož jsem musel jet dopoledne, nebylo ještě uplně teplo, tak byla jasná volba, bohužel čapáky a dlouhý hadry. Popravdě řečeno, už mi ty hadry a oblíkání vadí. Takhle dlouho jsem v dlouhym už dávno nejezdil. I za mladejch let jsem si počkal vždy na vyšší teploty a brzo obouval kraťasy. Už aby ten čas nastal.

 Bylo něco kolem půl jedenácté a já vyrazil na můj oblíbený okruh, kterej dle potřeby umím poupravit a přizpůsobit počtu kilometrů. Potřeboval jsem najet 50 km a bejt tak v jednu doma, abysme s rodinou ve dvě mohli zase vyrazit jinam. Tedy 2,5 hodiny by mělo bohatě stačit. Beru si foťák a jak bude něco pěknýho v dohledu, tak si zastavim a pozevlim. Jedu si pěkně na pohodu, abych se moc nezapotil. Zajímavý je, že po včerejší časovce jsem úplně fit a ani nohy nebolej. Asi už je natrénováno, tak se krotim, abych zase nenasadil vysoký tempo a pak nemoh dojet domu. Překonal jsem Levín, Zdice a v Bavoryni jsem podle plánu prvně změnil trasu a vyhnul se stoupání tak, že jedu vlevo směr Stašov. No ale jelikož jsem ráno nějak málo posnídal, trochu mi začlo vrčet v břiše hlady. To nic moc, když jsem před chvílí vyrazil a to hlavní je teprve přede mnou. Tak vyndavám z kapsy suka, jediný jídlo co mám. Vysoukám ho z obalu, dávám pozor, aby zase neupad, silnice je rovná, tak to snad nehrozí... Omyl, přišlo drncnutí a zbytek suka poskakuje po asfaltu. Tak to ne teda, to tak nenechám. V klidu zastavim, protože jediný jídlo si vzít nenechám :-).

Důkaz, že mi jíst při jízdě moc nejde. Suk na asfaltu. Ofouknout prach a jak je dobrej :-).

 No nic, pokračuju po úsměvné příhodě se sukem na Otmíče. Jednoduchá cesta, pěkně v klidu si to šinu krajinou. Nedá mi zase si nezastavit a fotit můj hlavní orientační bod.

Krajinka s Točníkem v pozadí.

Projedu vesnici, dál na Praskolesy a tady už to znám, začnu se vracet směr Chlustina a Žebrák. Ještě jednou si zastavuju na foto. Je fakt krásně a asi budu zastavovat často.

Točník je čím dál blíž jak se přibližuju k dálnici.

 Před tím ještě projedu Chlustinu, tam je to fakt pěkný, tam bych i chvilku poseděl v klidu a míru, ale nemám zas tolik času. Stačí, že mě zdržuje focení, ale nevadí. Myslím na ostatní Plašáky, jak makaj v práci a tak fotím tak trochu i pro ně, abych jim zážitek zprostředkoval co nejvíc. Stejně je to nádhera letět si provoněnou krajinou a mít čas se kochat. Pak zase člověk přijede domu a začne šichta, pak do práce a zase šichta... No nic, to tak jsem se zamyslel na chvilku a popojedem.

Hezká budova s hasičskou zbrojnicí v Chlustině.

 Za Chlustinou už se stáčím vlevo a po chvilce překonám dálnici a jsem v Žebráku. V Točníku nejedu jako letos obvykle na Hředle, nebo Březovou, ale prosmýknu to křižovatkama směr Bzová. Zase musím zastavit na focení, protože tady znám místo na pěknej záběr hradů v zákrytu.

Žebrák a Točník spolu. Vzdušnou čarou mezi nima 540 metrů.

A pohled na opačnou stranu. Krásnej výhled maj ty krávy. No nemaj se líp? Celý dny si tak prozevlit na pastvě...

 Dost kochání, je třeba zase šlápnout. Kousek sjedu k rybníkům na potoce, kterej asi teče z pekla, protože se jmenuje Pekelský. No a teď už začíná slušnej stoupák na Bzovou. Pár zatáček, dostávám se do výšky, kdy jsou oba hrady pode mnou, ale to si vyfotím až někdy v pozdějším světlu. Bzová je vesnička s krásnou návsí, lemovanou starými klasickými statky, které jsou v zachovalém stavu, uprostřed s rybníkem. Celé je to posazené v kopci. Pomalou jízdou se dá docela kochat okolím. Slunce pěkně hřeje a asi už by to sneslo kraťasy, ale bohužel mám dlouhý...

Bzová. Tohle místo mám rád. Jednou chci udělat fotku na podzim s barevnym listím a Sluncem v zádech.

 Opouštím vesničku a teď stoupám největším kopcem na trase k hájovně na místo zvané Křižovatky.

Suprovej asfalt ve stoupání v místě, který je taková moje malá Šumava. Žádná civilizace, kout světa, auta sem moc nezablouděj.

 Kopec je od rybníků v Točníku dlouhej 5 km, ale převýšení je "jenom" 200 metrů. Nebo z Bzový 3 km a 140 metrů, jak se to vezme. To vychází na stoupání pod 5%. V tom nejprudšim si zastavim a udělám pár fotek.

Vůně dřeva všude kolem.

Jarní klasika. Škarpy plné Podbělu. Ale tady krásně čistej, žádnej prachem ve městech černej.

 Kraj roubených domů a lesních samot.

Oblíbené místo našich podzimních rodinných výletů za účelem houbaření. Jo, tady když rostou, to jsou žně.

 Tak a je čas zase trochu šlápnout. Kochání bylo dost a teď se svezu 3 km z kopce dolů až pod Kublov. Nějak to nechce jet, je to proti větru a tak v místech kde to obvykle jede kolem šedesátky, tak teď pětačtyřicet a ješte musim šlapat. To asi aby toho kochání se nebylo moc. Na další křižovatce si ještě odbočím na Kublov, abych si ho v klidu projel. Do Svaté je to už kousek, ale přes pár menších kopečků v lese. Všechno teď proti větru a to chladnýmu severnímu. Ve Svatý jsem za chvilinku a tady následuje odměna sjezdu až do Zdic. Je to krásný, když ty galusky řvou a řežou asfalt. Pěkně si najíždím zatáčky, abych nemusel brzdit a hnedle jsem ve Zdicích. Ve městech začíná páteční mumraj, silnice zaplňujou lufťáci z Prahy, je čas se před ruchem uklidit domů. Trochu šlápnu, abych neměl pocit, že jsem se celou cestu flákal. Odměřil jsem to dobře a trasa hodila lehce pod 50 km. Domů přijíždim v plný síle, klidně bych pokračoval, až bych dal stovečku. Ale nechám to radši na později. Můžu bejt rád, že jsem dojel bez hlaďáku, když vzpomenu na úvod dnešní jízdy... Teď už jen počkat na změnu času a po práci si dám tu standardní padesátku, o víkendech stovku, protože tohle jarozimní šudlání už mě moc nebaví. Završil jsem desátou jízdu a na budíku číslice 500 km. Průměr na jízdu je tedy jasnej. Chci to zvýšit, abych v kilometrech hravě dohnal Migela a hlavně abych skutečně vyhrál ty Doksy. Zprávy posledních dnů ukazují, že bych se ještě o vítězství mohl obávat. Plašák Petr brousí silnice hlava nehlava a Plašák Šáchyč spřádá vize a plány, jak mě udolá psychicky, nebo zřejmě použije osvědčené woodoo, aby mě zastavil v rozletu. Nenechám se vykolejit a příště musim naplánovat zase švih, kterej ostatním sebere vítr z plachet a konečně snad uznaj, že radši vzdaj :-)). Tak příště Plašáci, ahoj ahoj.